Vítej Platonická lásko! Aneb proč zrovna já?!

Je strašně vtipné číst si dva/tři poslední články. Když to porovnám s tím, jak jsem na tom teď. Poslouchám Hyenu od The.Switch a popadla mě nostalgická nálada.

Poslední článek napsanej někdy téměř před rokem.... a když tak přemýšlím... vlastně u mě nenastal žádnej posun. Což je vcelku deprimující. Ne, tak dobře. Asi jsem určitým způsobem dospěla. Chovám se o dost méně jak puberťák. A už mám práci. Od listopadu. Bydlím stále s matkou, ale už se chystám vylétnout z hnízda, je to tu k zbláznění! Potřebuju se osamostatnit. Pořád pravidelně běhám, cvičím a zamilovala jsem si jumping. Začala jsem to brát trochu vážněji, takže se dopuju proteinama, spalovačema a podobnýma drogama. A chci si udělat kurz fitness trenéra. Se vztahama je to takové.... nijaké. O Michalovi (ano, ten můj úžasný ex) nemá smysl se asi ani vyjadřovat. To by byla story přes půl článku. Pořád mě otravuje. Už to trvá skoro rok. Jednou mi z něj hrábne. Ať si sakra najde už jinou, já na tohle nemám. Blokovala jsem si jeho číslo, takže mi může maximálně poslat sms. Na který stejně nereaguju. Takže asi tak. Poslední článek - ve kterém se zmiňuji o Adamovi... :D .... celé to dopadlo tak, že jsem ho po pár schůzkách nechala já :D Nemělo to smysl, s tou holkou je stejně do teď. Což mi bylo jasné už tehdy. Pak jsem poznala Tomáše - zamiloval se do mě, já ho nechtěla. Klasika. Poté jsem vlastně začala chodit do práce, kde jsem v neustálém kontaktu se zákazníky. A to mi začali vypisovat kluci na FB, protože máme na tričkách jmenovky i s příjmením. S jedním jsem na rande šla - jednou jedinkrát. Nic z toho nebylo, z mé strany opět nezájem. V té době jsem nějak zanevřela na vztahy. Vlastně to jsem udělala už dávno, jen v tom období to bylo nějaké intenzivnější. Každá osoba mužského pohlaví mě neskutečně vytáčela a neměla jsem na chlapy prostě absolutně náladu. Všichni pro mě byli stejní debilové. Od té doby jsem se s nikým už nesetkala. Vlastně až do teď. Protože se mi stalo něco, z čeho jsem úplně v pr... ano, přesně tam. Nechápu se. Tenhle stav mám po více jak 4 letech. Ani s Michalem jsem takový stav nezažila. Jenže všechno má své pro a proti. Byla jsem z toho před měsícem hrozně šťastná, že se MNĚ něco takového stalo po tolika letech. Ale to bych nebyla já, aby se to celé posralo, že ano. Takže posledních 5 dní z toho mám depresi a kdybych nechodila do práce, tak skončím asi v Bohnicích. O co teda jde. Asi Vás to nezajímá, ale potřebuji se z toho vypsat, hrozně mě to trápí... Ježíš, já su trapná! :D Takže začnu od začátku. Minulý rok, tuším někdy na jaře, jsem na facebooku úplnou náhodou narazila na profil jisté osoby, budeme mu říkat pan X, protože kdyby si tohle někdy přečetl a přišel na to, že se jedná o něj, asi bych se hanbou propadla :D Tento pan X hraje ve skupině Pray For Forgiveness. No. A tak jsem tedy narazila na jeho profil a to byla láska na první pohled. Fakt, tak krásnýho chlapa jsem strašně dlouho neviděla, hrozně se mi líbil. Už v té době to byl zázrak, protože jsem pořád něco cítila k Michalovi... a i přes to se našel někdo, kdo se mi líbil. A mně se líbí 1 chlap z milionu :D Prostě jsem z něj byla unešená. Ještě měsíc po tom jsem si ho občas vybavila v hlavě, fakt nádhernej chlap. Pak až někdy v listopadu/prosinci minulý rok jsem se chtěla na jeho profil mrknout znovu, ale já blbka si nepamatovala jméno... Ani jsem netušila, jak jsem na něj tenkrát přišla. Takže smolík. Před víc jak měsícem (začátek dubna cca) mi napsal borec na Badoo. Vůbec jsem mu ani nekoukala na profil, napsali jsme si asi 3 zprávy, pak už nic. Tak jsem se mu mrkla na profil... A málem to se mnou škráblo, protože to byl právě Pan X. Kdybyste mě viděli. Takovej výbuch smíchu a nadšení. Už tehdy jsem si měla uvědomit, že se mnou není něco v pořádku :D Jenže jsme prostě už nerozvíjeli konverzaci.... Což mě štvalo. Takže jsem vymyslela plán (bože, prosím, ať si tohle niky nepřečte! :D ). 15. 4. měli Rattle Bucket s dalšíma kapelama koncert na Melodce, křtili nové album. A pan X hraje v jejich novém klipu. Tak jsem si říkala, že by tam mohl být. Kouknu na FB stránku události... Ejhleeee, je mezi zúčastněnýma. Můj plán byl takový, že tam půjdu a i kdybych ho osobně neviděla, tak mu pak na badoo napíšu, jestli tam náhodou nebyl, že se mi zdálo, že jsem ho tam zahlédla :D Jenže to bylo ve středu. Což by nevadilo, druhý den jsem šla až na noc, ale jediná kamarádka, která tuhle hudbu poslouchá a šla by tam se mnou, se učila na zkoušky... Takže prý nemůže. Já samozřejmě chytla schýzu, že tam musím! Takže jsem psala Andrejce, jakou mám z toho depresi a jak jsem nešťastná... Ta měla jít ve středu s kamarádkou do Caribicu... Nakonec nešli, protože ta kamarádka nemohla. Tak se nabídla, že tam tedy půjde se mnou, ale neví, jestli ji to bude bavit, protože poslouchá pop a tomuto žánru vůbec neholduje. Tak aby mě svým xichtěním třeba nezkazila náladu. Jak se bude xichtit mi bylo u prdele, prostě jsem tam musela! A tak jsme vyrazili ve středu na Melodku. Byli jsme tam sotva 10 minut.... načež se pan X objevil i s ostatníma klukama z jejich kapely přede mnou. Takový nervy! :D Stoupli jsme si naproti nim. Pořád jsem na něj koukala. Byla jsem z něj hotová jak snad nikdy z žádnýho chlapa. Jenže on vůbec nekukal po okolí, chtěla jsem, aby mě zahlídl. Neeee, prostě úplnej nezájem. Přesunuli jsme se k podiu, už měli hrát RB. Stoupli jsme si kousek před ně na bok. Ha, připadalo mi, že mě zahlídl. Ale ani známka toho, že by si řekl, že mě odněkud zná. Takže neproběhlo vůbec nic :D To je jedno, můj plán pokračoval dál. Druhý den dopoledne jsem mu tedy napsala, jestli tam nebyl taky náááááhodou :D On vysmátý smajle a že prý od rána přemýšlí nad tím samým, že si nebyl jistej, jestli jsem to já, jinak by mě přišel aspoň pozdravit. NO TAK KURŇA! Kde to sme?! :D Ale udělalo mi radost, že si mě všiml. Takže od té doby jsme si psali. Fakt celkem dlouhý zprávy, rozebírali jsme všechno možné... Po cca dvou týdnech psaní se neměl k navrhnutí žádného setkání. Takže jsem se 4 dny odvažovala, že mu JÁ napíšu, jestli se nechce potkat. V životě jsem schůzku nenavrhla jako první, vždy se angažoval borec. Takový přemáhání mě to stálo. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala. A on mi k tomu ještě nepsal, že se cítí jako jitrnica, že to měl už dávno navrhnout on. La pecka, ale že by to udělal?! :D  Potkali jsme se tuším 4 dny na to. Ty jo, tak takový nervy, co jsem před tím měla, jsem neměla ani před maturitou snad :D Bylo mi zle, úplně ledové ruce jsem měla, fuuuuu... On byl prý taky strašně nervózní, protože si moc nevěří, nechápu proč, když je tak krásnej... ale to je jedno. Uviděla jsem ho na místě určeném a ani nevím, co mi tehdy běželo hlavou, asi nic, nebyla jsem schopna na něco myslet. Z blízka byl ještě víc boží. Já nevím, jak to popsat... on je úplně neuvěřitelný. Krásnej, sexy, inteligentní chlap, bydlí sám, rodinný týp, hodnej, zdá se, že bude i věrnej... jednoduše značka ideál, nikoho takového neznám. Vykládali jsme si, byli jsme spolu hodinku. Doprovodil mě domů a rozloučili jsme se. Podruhé jsme se viděli opět z mojí iniciativy, šli jsme na Rašínku plavat a do vířivky... Přijel pro mě, pak mě zavezl i domů a já šla do práce. Nic nebylo, zase jsme si jen vykládali. No a potřetí mi psal v osm hodin večer tuším minulou neděli či pondělí, jestli by nemohl přijet k nám, že bysme se šli projít... přijel, byli jsme venku hodinu... rozloučili jsme se.... a od té doby mám příšerný deprese :D Za celý tři schůzky jsme z něj nic nevycítila, nějaký zájem nebo něco podobného... určitým způsobem mě to přitahuje, že nevím, co si mám myslet... Potom mě to začalo trochu štvát. Jako určité narážky by tam byly.... Ale co já vím, jak to mám brát?! Ale abych se dostala k tomu, proč mám tak blbou náladu... Od toho posledního setkání si téměř nepíšeme. Kdybych mu dvakrát nenapsala já sama od sebe, tak se snad ani neozve. Vlastně jo, pardon, ozval se, když chtěl vědět něco ohledně zboží, které máme teď v práci. Nic víc. Přitom moje poslední zpráva z neděle byla toho typu, že se na ni dalo reagovat dál a navázat konverzaci. Ne. Žádná reakce. Až vlastně včera po noční, když jsem jela domů, mi napsal. Napsali jsme si cca 3 zprávy, poslední byla moje, opět se na ní dá dobře reagovat, ale žádné reakce jsem se nedočkala. Bývá online, ale na mě z vysoka sere. Já mám tak hroznej pech. KONEČNĚ mě někdo tolik zaujme, že bych si s tím člověkem dokázala představit vztah (ok, po třech schůzkách je to rychlý závěr, ale dejme tomu), fakt takový krásný, chytrý chlap.... a on mě nechce :D Jako mohla jsem to čekat, já nejsem ničím výjimečná a co jsem tak pochopila, tak on má také problém s tím, aby se mu někdo zalíbil, potřebuje nejspíš poznat někoho hodně výjimečného... Takže to beru tak, že jsem ho nezaujala... Možná si říká, že jsem pro něj mladá a co se mnou. Možná chce vyzrálejší ženskou. To mě tak sere. Ani nevíte jak. Hrozně si teď vyčítám, že jsem se měla chovat jinak... Nevím tedy jak.... Ale prostě jinak, asi víc dospěleji? To je šumák. Asi ani to by nepomohlo. Takže si tam nejspíš píše s jinýma krasavicema a hledá dál. Uaaaaa, ale jako že se ani neozve... To jsem od něj fakt nečekala, že už nenapíše ani ň a nechá to takhle blbě vyšumět. Kdyby aspoň napsal, že jsem ho tedy ničím neazujala, ať se nezlobím, ale že už nemá zájem.... Nebo já nevím.... Prostě něco! Ale takhle nevím, na čem jsem. A psát mu už nechci, bude si myslet, že jsem vtěrka. Ach joooo. Je to fakt v prdeli toto. Tomu se říká Karma. Mám to za všechny ty borce, kteří mě chtěli, ale já je ne. Jo, to mám za to. Do prkýnka :( Takový stav jsem už dlouho nezažila :(

Ale je mi o něco líp, když jsem se z toho vypsala. I když vím, že si to nikdo nepřečte a žádný názor ani podporu od nikoho také nedostanu :D Co už.... To je prostě život. Když někoho chci, tak dotyčný nechce mě, když někdo chce mě, dotyčného nechci já. To je tak smutný. Se na to vyseru a budu už napořád sama, tohle mi za to nestojí!

Ale o půl 7 jdu na jumping, dva týdny jsem nebyla, tak se z toho alespoň částečně vyskáču. Snad. Potřebuji zlepšit náladu. 

Mějte se hezky a klaním se Vám, pokud jste to přečetli celé :D :)

xo
Markéta