Čtu si přiznání holek a kluků na fb. A jsou tam i příspěvky typu, že je kluk/holka podváděl a k tomu ještě třeba mlátil a teď si v dalších nových vztazích nedokáží partnera vážit, nedůvěřují mu, žárlí a berou je jen jako věc. Bojím se, že to tak budu mít taky, vždyť se mi stalo to samý. Dnes mi Michal přivezl tiskárnu, normálně jsme se bavili. Řekla jsem mu, ať už mi konečně nelže a přizná se mi, že mě opravdu minulý rok v dubnu podvedl (já o tom vím od doby, co se to stalo, je to dlouhá historie, ale vždy mi tvrdil, že mě nikdy nepodvedl). A on řekl, že jo, přiznal se. A že nechápe, jak jsem s ním mohla po tom zůstat. Jo, zůstala jsem s ním, protože jsem věřila, že už to nikdy neudělá a milovala jsem ho vážně strašně moc, chtěla jsem být jenom s ním. Jenže pak mě podvedl ještě jednou - loni v listopadu. K tomu se už nepřiznal, ale vím, že se to stalo, i s kým. A od toho dubna 2012 jsem začala být strašně žárlivá, kontrolovat ho, lézt mu na fb... a hrozně jsme se kvůli tomu hádali. Ale prostě jsem mu nedokázala už věřit. Pak jsem se asi v září/2012 na nějaký kontrolováni vysrala, už jsem to nedělala. A několikrát se na mě tak strašně naštval, že se mnou začal mlátit o zeď, o skříň, o zem, tahal mě za vlasy a tak... A já ho milovala. Pořád miluju, nevím, jak je to možný, když si uvědomím, co všechno mi udělal. A teď se bojím, že to na mě zanechalo stejné následky jak na výše zmiňované lidi - v dalším vztahu si nebudu vážit partnera a budu ho podezřívat a nebudu mu nic věřit. Mám z toho hroznou depku. Já taková být nechci. Ale bohužel si fakt myslím, že taková budu. Prostě nedokážu chlapům věřit, všechno musím prozkoumat, jestli je to tak, jak dotyčný opravdu říká. Protože Michal mi ke konci lhal snad úplně ve všem. Dnes jsem mu řekla, ať se to opováží udělat i té jeho nové- Tereze. Protože vím, jaký to je, jak hnusnej ponižující je to pocit.
Já si vlastně kvůli tomu nechci ani nikoho hledat. Protože nevěřím, že je nějakej chlap, kterej nikdy nepodvedl a nelhal. Asi je. Ale to jsou tak 2% ze celkovýho počtu chlapů na světě. Nevím, jestli jsem divná já (protože, když si čtu některé příspěvky holek, jaký jsou to mrchy, je mi z toho na blití), ale nikdy bych svému příteli nelhala a nepodvedla ho. A možná, kdybych byla stejná mrcha jako ty ostatní, měla bych se líp, byla bych šťastnější a pořád nebrečela. Ale to já jaksi nedokážu. Navíc pořád miluju Michala.
Můžu za to i já. Nevážím si sebe a nevěřím si. Pokud si nebudu vážit sama sebe, těžko si mě bude vážit nějakej chlap.
Sere mě to. Chci být prostě normální, obyčejná holka a ne tohle, co sem teď.
No comments:
Post a Comment