Tak to je pecka.

life.is.shit.

Nechápu, co to má znamenat. Můj posranej život se celej květen/červen posírá čím dál tím víc. Horší to být snad ani nemůže. Jisto jistě mě nevezmou na Masárnu, takže se musím modlit, aby mě vzali na Mendelku, kam mě beztak nevezmou. Super, takže si budu muset hledat práci. JÁ SI BUDU MUSET HLEDAT PRÁCI! JÁ! Chápete to? JÁ! Já, absolutní debil! Ne, to prostě nedám. To jediný, co mě vždycky udržuje při životě - platonická láska, taktéž není. Našel si holku, což mi na náladě nepřidalo ani omylem. Zjištění, že si můj ex-muž (čti kamarádka) našel přítele mě přivádí do depresí. I můj ex-muž si někoho našel... jen já furt nic. Nic, nic, nic, nic, nic, nic.... Ne, já budu brečet. Samozřejmě jsem za ni šťastná, že si našla někoho, s kým je šťastná. Ale ách jo... no a už zase hystericky brečím. To už se mi nestalo dlouho. Lidi já se chci zabít. Kterýma práškama se můžu předávkovat??? Já už to nevydržím. Všichni moji kamarádi jsou přijati alespoň na tu vysokou, já zase nic. Matka mi nadává do debilů. Já vím, že je to celkem normální, že vám rodiče nadávají... ale aby přišla domů z práce a začala na mě řvát a říkat mi, že jsem absolutně tupá, k ničemu a jak mohla něco takovýho porodit mi moc normální nepřipadá.

Já mám prostě předurčeno, abych se zabila.